Dobrý den, jmenuji se Pavlína, je mi 37 let a před sedmi měsíci jsem se stala maminkou první dcerky.
Několik měsíců před otěhotněním jsem se na jedné ze svých pravidelných gynekologických prohlídek dozvěděla nepříjemnou zprávu. Na děložním čípku se mi začaly buňky transformovat do útvarů, jejichž dalším stádiem je rakovina. Těhotenství přišlo téměř nečekaně a způsobilo, že jsem se nemohla podrobit žádnému operativnímu zákroku.
Nechtělo se mi jen tak čekat, aniž bych se alespoň o něco nepokusila.
Jednoho dne se objevil Radek Bělina se svým rekonektivním léčením, o kterém jsem do té doby ani neslyšela. S rostoucím bříškem jsem absolovala tři sezení, přičemž každé z nich bylo trochu odlišné, co se prožitků týká. Po jedné takovéto terapii jsem v tramvaji, cestou domů, zjistila, že lépe vidím na větší vzdálenosti. Nevěřícně jsem četla SPZ (ky) projíždějících vozidel, čehož jsem vzhledem ke svojí mírné krátkozrakosti předtím nebyla schopná.
Po třetí terapii jsme léčbu ukončili, blížil se mi termín porodu. V následném povinném vyšetření po tzv. šestinedělí mi lékařka oznámila, že výsledky jsou v pořádku.
Tohle je dostatečně pádný důvod, pro který bych Radka ráda doporučila všem, kteří váhají.

——————————————————————————————————————————————————

Jeden z mých pacientů, který mě navštívil koncem června roku 2011 by se s Vámi  rád podělil  o své zážitky z rekonektivního sezení a jak on sám říká “ ležení “ a poté absoloval i znovunapojení ( Reconnection ) :

Během posledních necelých dvou měsíců jsem absolvoval tři sezení rekonektivního léčení během kterých jsem objevil nové, pro mne do té doby neznámé, prožitky a pocity. Každé z jednotlivých sezení (ležení) bylo jiné, neopakovatelné a obohacující. Na vlastní kůži jsem prožíval stejné pocity, o kterých píše Eric Pearl ve své knize Reconnection – návrat k léčivé energii. První „ležení“ bylo na tolik intenzivní, že mi trvalo pár dnů vstřebat všechny tyto nové prožitky. Druhé „ležení“ nenechalo na sebe dlouho čekat a přineslo mi až neuvěřitelné uvolnění a změny jak v oblasti psychické tak i duchovní. Začal jsem vnímat okolní svět odlišně a z jiného úhlu. Po třetím „ležení“ začala postupně odeznívat i několik let trvající poúrazová bolest mého ramene. Všechny tyto „ležení“ mne přesvědčily o síle rekonektivního lečení na tolik, že jsem se rozhodl pro znovunapojení – Reconnection. Je spousta lidí, kteří mají o síle rekonektivního léčení pochybnosti. I já k nim patřil, ale jen do prvního „ležení“. Pak se všechny tyto pochybnosti rozplynou jak pára nad hrncem.

——————————————————————————————————————————————————18.8.2011 Paní V. napsala :

„Celý život jsem trpěla pocitem, že do této společnosti nepatřím. Přikládala jsem to mé umělecky hozené povaze- ten pocit vykořenění byl opravdu silný. Měla jsem pocit, že spoustu věcí, které jako lidé v životě vykonáváme, vůbec nemá a nemělo smysl a když už, ptala jsem proč a pro koho vlastně. Snažila jsem se najít hlubší smysl života zkoumáním různých věcí přes astrologii, numerologii, feng- shui a reiki konče a přesto jsem ho stále nenacházela. Ten pocit vnitřní prázdnoty se po určité době opět a stále dokola vracel. Měla jsem a mám krásný život, spoustu kamarádů, skvělého manžela, děti, bydlení, práci…jiný by řekl, nač žehrat. A přesto se mi vždy pocit životní nicoty vrátil. A ikdyž jsem se horentně zásobovala hromadami krásného oblečení, abych ze sebe měla dobrý pocit, věnovala se charitativním činnostem, sportovala, kupovala si cetky, voňavky a další příjemná pozlátka dnešní doby, vzorně vykonávala úlohu matky a ochránkyně rodinného krbu, stále mi něco chybělo k tomu, abych se opravdu a upřímně uměla radovat ze života. A ono to přišlo. Nevím, jak tato neviditelná síla dokázala během pár sezení udělat to, o co jsem se marně a útrpně pokoušela celý život, opravdu nevím a také přesně nevím, jakou cestou se dám. Ale to je úplně jedno, protože to určitě bude s pocitem naprosté vnitřní uvolněnosti, duševní pohody a klidu jako nikdy předtím, klidu, který jsem díky reconnective získala, klidu, který jsem si nikdy nikde „nekoupila“ a že to nebyla zmařená investice ani chvíle chybně strávená- to vím naprosto jistě už nyní. Díky moc za vše, živote